Malé Svatoňovice
mariánské poutní místo
„u studánky“
na úpatí Jestřebích hor

kostel Sedmi radostí Panny Marie


 

     Obec Svatoňovice má svůj název původem od Bartoloměje Svatoně, který si vystavěl podle pověsti své sídlo při nynějším kostele v Zálesí (Batňovice) počátkem 11. století. Svatoňovická tvrz „Na Valech“ je poprvé připomínána roku 1357, ale zaniká už kolem roku 1386. Zboží přešlo pod Vízmburk, později pod panství Náchod.

     
Mezi dvěma výběžky Jestřebích hor, Kyselou horou a Klůčkem, protékal potůček posilovaný členitým pramenem vyvěrajícím ze sedmi skalních rozsedlin s dobrou vodou, která v zimě nezamrzá. Je totiž mírně radioaktivní a má přibližně stálou teplotu 8 °C. Každých 10 vteřin vydá 2 litry vody. Svatoňovická sedmipramenná „Studánka“ byla známa od nepaměti. Už za třicetileté války se zde lidé ukrývali. Na začátku 18. století pozemek kolem pramene patřil k usedlosti rolníka Václava Šrejbera. Ten do výklenku nad vraty svého statku chtěl umístit sošku Panny Marie. Lidé, kteří chodili kolem jeho statku ke studánce, přesvědčili hospodáře, aby sošku zavěsil na suchou třešeň, která stála nad studánkou. V kruté zimě roku 1709 třešeň zmrzla a už zůstala suchá. Na ni v neděli 27. října 1715 sedlák Šrejber zavěsil dřevěnou skříňku se soškou Panny Marie. Tuto sošku koupil od lidového řezbáře, chromého rolníka Jana Karáska v nedalekém Odolově. Polychromii na dřevěnou sošku mu zhotovil malíř Václav Nývlt z Úpice.

                                       

     Soška Sedmiradostné Panny Marie svatoňovické, v modrém rouchu a červeném plášti, s Ježíškem na levé ruce, pochází z roku 1715. Stojí bosa na stříbrném obláčku a je upevněna na zdobené kasičce. Již v dřívějších dobách byla soška oblékána. Dnes má novodobý světlý pláštík vyšívaný brokátem. Na přední straně kasičky je oválné pouzdro s ostatky sv. Jana Nepomuckého, které se dává o svátcích poutníkům k líbání. Umístěna je v kostele na hlavním oltáři.

     K prvnímu zázračnému uzdravení došlo již pět dní po vyvěšení sošky. David Droeschel ze Slavětína u Radvanic trpěl epilepsií a měl chromé nohy i ruce. Zdálo se mu, že se ocitl ve Svatoňovicích u studánky, nad níž na suché třešni je soška Panny Marie. Nějaký hlas jej vybízel, aby tam šel, vodou ze studánky se omýval a pil ji. Když bude s důvěrou prosit o přímluvu Panny Marie, dá mu Pán Bůh zdraví. Až když se sen ještě dvakrát opakoval, nechal se na slavnost Všech svatých, 1. listopadu 1715 dovézt na trakaři do Svatoňovic ke studánce. Vodou se omýval, pil ji a vroucně se modlil k Panně Marii. A skutečně se zázračně uzdravil. Domů se už vrátil pěšky. V následujících letech pracoval v Trutnově a okolí bez nejmenší známky dřívější nemoci.

     Roku 1716,
po sedmi letech co byla třešeň suchá, na sv. Jana Křtitele, 24. června třešeň znovu rozkvetla na sedmi větvích a na sv. Václava, 28. září se na ní červenaly třešně. To byla druhá velká událost, která hnula svatoňovickou historií.

     
Věhlas studánky přiměl majitelku náchodského panství, kněžnu Annu Viktorii Piccolomini de Arragona, vystavět zde barokní kapli. Pozemek se studánkou získala vrchnost od sedláka Šrejbera výměnou za panskou louku pod záleským kostelem. Pozemek pak poskytla pro církevní stavbu, lázně a panskou hospodu. Dne 24. srpna 1731 bylo vydáno povolení ke stavbě biskupskou konzistoří v Hradci Králové a ihned bylo započato se stavbou kostela. V roce 1732 byla soška nejprve přenesena do dřevěné kaple, třešeň pokácena a ještě téhož roku byla dokončena stavba osmiboké barokní
kaple nad původní studánkou. Vodní kaple je otevřena třemi oblouky se zdobnými mřížemi směrem ke kostelu. Od roku 1907 je uvnitř vyzdobena mozaikovým obrazem z barevných kachlíků keramické továrny v Rakovníku a latinským nápis
em QUASI PLATANUS EXALTATA SUM JUXTA AQUAM. Mozaika znázorňuje třešňový strom s plody a na něm svatoňovickou Madonu. Pod třešní vyvěrá sedm pramenů.


 
    Vedle této stavby „Studánky“ jsou
dvě novější kaple Panny Marie Lurdské a sv. Judy Tadeáše. V obětní kapli z roku 1904 je socha sv. Judy Tadeáše z roku 1952 od Břetislava Kafky z Červeného Kostelce.

     
V roce 1733 byl dokončen
poutní kostel v barokním slohu se zděným presbytářem. Chrámová loď byla roubená z dřevěných trámů s mezerami ucpanými mechem, podlaha dlážděná pískovcem. Vysvěcen byl dne 30. května následujícího roku 1734 ke cti Sedmi radostí Panny Marie. Na hlavní oltář byla přenesena původní soška Panny Marie. Přes léto v kostele sloužil poutníkům mše svaté zámecký kaplan z Náchoda, později bylo místo fundatisty obsazeno trvale.

     
Studánka se stala oblíbeným poutním místem díky podpoře panstva z náchodského zámku. Správce náchodského panství, rtyňský rodák David Antonín Nývlt, strýc rychtáře, rebela Antonína Nývlta, o Studánce psal ve své knize Prospěšný potok vod ..., vydané roku 1736 (něm. Heilsamer Brunn-Quall der Marianischea Andacht). Je popisem poutního místa s léčivým, zázračným pramenem ve Svatoňovicích.
 

     
Zdraví prospěšné účinky vody z pramene popsal Dr. Ferdinand Částka v knize Stručný popis léčebných svatoňovických neb šwadowických lázní, vydané téhož roku. Přirovnává ji k tinktuře z dobývaného černého uhlí. V důsledku toho „má zdejší voda trávicí, změkčovací, posilující, rozpouštěcí, zvlhčovací, otevírající, jemně stahující a dohromady také balzamující sílu posilovat zvnějšku údy“.

     
Božena Němcová v knize Babička, vydané roku 1855, také psala o pouti do Svatoňovic: „nejprv se šlo pod kostel k studánce, která vytéká sedmi prameny zpod stromu, na němž obraz Panny Marie. U té studánky poutníci kleknou, modlíce se; pak se každý z pramene napije a třikrát přetře oči a líce. Ta čistá studená voda je voda zázračná, jejíž mocí tisíce lidu za zdraví svoje děkuje.“ O prosbách poutníků za děti prozradila jedna žena: „Umínila jsem si obětovat na oltář matky boží: Buď ať se uzdraví, buď ať si je Pánbůh k sobě vezme.“ Jiná radila: „Položte je zítra pod prameny, aby se voda třikrát přes ně přehrnula, to pomohlo mému též.“ „Po kostele šli se všickni do obecních lázní vykoupat, přičemž si starší ženy a muži dávali obyčejně baňky sázet, to patřilo k celku.“ Poutní místo mělo spíše městský charakter. Vzhledem k existenci lázní a dolů ordinoval u Studánky knížecí báňský a lázeňský doktor, na vesnici něco velmi neobvyklé.

     V letech 1829 – 1831 zde působil páter Josef Regner „Havlovický“, známý z kroniky Aloise Jiráska „U nás“. V té době patřilo náchodské panství kněžně Kateřině Zaháňské, známé z románu Boženy Němcové „Babička“. Kostel byl přestavěn v empírovém slohu (poznámka viz pdf). Dřevěná část kostela byla nahrazena zděnou. Přestavba byla dokončena v roce 1831.
 


     Nynější
hlavní oltář je z roku 1886. Nahoře uprostřed mezi deseti anděly trůní soška Panny Marie Sedmiradostné s Děťátkem. Holubička nad nimi znázorňuje Ducha svatého. Na svatostánku je pták pelikán, alegoricky naznačující Krista, který pro nás na kříži prolil svou vlastní krev. Dvě postranní sochy jsou slovanští věrozvěsti (pohledově) vlevo sv. Metoděj, vpravo sv. Konstantin – Cyril. Dva andělé dole se klanějí svátostnému Spasiteli. Roku 1887 byl pořízen Dobrý pastýř na kazatelnu a boční oltář sv. Jana Nepomuckého. Protější boční oltář sv. Barbory, patronky horníků pochází z roku 1888. Figurální výzdobu oltářů dodala řezbářská škola Ferdinanda Demetze z Tyrol. Kříž proti kazatelně je z roku 1899, socha Panny Marie Bolestné pod křížem z roku 1905.

     
Na stěnách kostela Sedmiradostné Panny Marie byla v roce 1899 provedena
malba sedmi radostí Panny Marie:
 
1.    Zvěstování
2.    Navštívení u Alžběty
3.    Narození v Betlémě
4.    Obětování Páně
5.    Nalezení dvanáctiletého Ježíše v chrámě
6.    Nanebevzetí (v dubnu roku 1982 přemalováno výjevem,
       na němž se vzkříšený Ježíš zjevuje své matce)
7.    Korunování Panny Marie - je na klenbě v kněžišti

     Na klenbě v kněžišti jsou vyobrazeni také čtyři evangelisté - Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Na stropě chrámové lodi je Panna Maria Vítězná mezi dvěma anděly.

     U zadního vchodu kostela je
secesní reliéf z roku 1910 s výjevem Ježíše Krista, potícího se krví v Getsemanské zahradě, spolu s andělem, který ho posiluje. Je to výrobek keramické továrny v Rakovníku. Zastavení křížové cesty na stěnách kostela pocházejí z roku 1903. Nová zpovědnice byla pořízena roku 1951 spolu s nábytkem v sakristii, který zhotovil Břetislav Kafka v Červeném Kostelci v roce 1952. V roce 1975 přibyl obětní stůl s mědirytinami Panny Marie Bolestné, Krista Trpitele a sv. Josefa a ambon s rytinou sv. Jana, Miláčka Páně. Vše navrhl a zhotovil kněz Václav Hartman z Hronova. V roce 1978 byla kostelu darována socha sv. Josefa. Dřevěný vyřezávaný Betlém, vystavovaný o vánocích, je z roku 1945. Varhany jsou z roku 1901

  
   Kamenné
schodiště před kostelem bylo zbudováno roku 1834 a železný kříž na kamenném podstavci pochází z roku 1840.

     Dřevěný
kostelnický domek
nad studánkou je z roku 1749. Zděná fara, sídlo poutní duchovní správy, byla dostavěna v roce 1892.

     
Roku 1737 byly zde založeny
vodoléčebné lázně a pro ubytování hostů byla  postavena nejprve dřevěná a později, v roce 1748, jednopatrová kamenná hospoda. Jak stoupala návštěvnost poutního místa a lázeňského domu, usídlili se v jeho okolí drobní obchodníci a řemeslníci. V obci Malé Svatoňovice začalo působit obecní zastupitelstvo
v roce 1882 a od této doby se začaly odlišovat Malé a Velké Svatoňovice.

     (V roce 1890 se v Malých Svatoňovicích narodil spisovatel Karel Čapek.)


   
  V roce 1891 byl v obci ustaven Spolek pro zvelebení poutního místa v Malých Svatoňovicích.

     Roku 1892 posvěcen základní kámen
Mariánského sadu v kopci nad kostelem a postaveno sedm zděných kapliček sedmi radostí Panny Marie, ve stylu romantické architektury podle návrhu Edmunda Chaury z Červeného Kostelce. Obrazy sedmi radostí pro ně namaloval akademický malíř Josef Cobl, bývalý žák svatoňovické školy. Roku 1893 byla v Mariánském sadu zbudována křížová cesta – dřevěné kříže se čtrnácti plastikami jednotlivých zastavení na cestě Pána Ježíše na Golgotu. V letech 1902 až 1905 byl v Mariánském sadu na konci křížové cesty vybudován Boží hrob
, vysvěcený 8. dubna roku 1906. Uvnitř s výzdobou z araukaritů. Ležící sochu Krista z alabastru zhotovil řezbář Antonín Sucharda z Nové Paky.

- o 0 O 0 o -


 

  Send mail to svatonovice@seznam.cz with questions or comments about this web site.
Copyright © 2001-2014 Kroulik, Rtyne v Podkrkonosi
Last modified: leden 1, 2014